České děti nerady chodí do školy. Zatímco v prvních ročnících se jich značná část do lavic těší, na druhém stupni počet žáků, kteří se do školy netěší vůbec, rychle roste.
Může se to zdát normální – do školy se přece děti nechodí bavit, ale učit. Průzkumy však jasně ukazují, že když se děti na čas strávený ve škole těší, vzdělávají se snadněji a lépe.
A právě povzbudit v dětech chuť chodit do školy můžou do značné míry i rodiče. Přinášíme několik tipů, jak na to.
UKAŽTE, ŽE ŠKOLA NEJSOU JEN ZNÁMKY.
Všichni chybují – dospělí i děti. Pokud dítě přinese ze školy špatnou známku, není nutné ji hned vnímat jako selhání, které je třeba potrestat. Takový přístup totiž vzbudí v dítěti strach, který další učení pouze zkomplikuje. Podpoří u něj také mylnou představu, že do školy chodí jenom kvůli známkám, nebo aby máma s tátou měli radost.
Přílišná pozornost věnovaná špatným známkám navíc připravuje děti o chuť pokračovat v dalším studiu. Škola se pro ně totiž stane místem spojeným s negativními emocemi a školní docházka se promění ve snahu pouze přetrpět další den.
Za dobrými i špatnými známkami jsou příběhy. U dobrých známek ukazují, co dítě baví a v čem vyniká, u špatných zase jak proměnit strašáka v podobě špatného hodnocení v novou příležitost. Proto je třeba ptát se dětí nejen na známky, ale ještě předtím na to, co je ve škole bavilo, při čem se cítily dobře, co se zajímavého dozvěděly, nebo co je naopak netěšilo a nebavilo. A to s nimi v klidu probrat
VYUŽÍVEJTE ZNALOSTI V REÁLNÉM ŽIVOTĚ
Děti často napadá, k čemu jim ve škole získané znalosti v životě budou. Školy jim totiž předávají ohromné množství informací, ale jen málokdy nabízí dostatek času na jejich hlubší pochopení nebo diskuzi. Pro děti je pak náročné propojit nové poznatky s tím, co už se naučily, nebo si vytvářet nové souvislosti. A tak snadno získají pocit, že pro ně nové znalosti nemají žádný užitek.
Právě rodič ale dítěti nejlépe ukáže, jaký význam mají nové informace pro jeho budoucí život, a jak je škola propojená s životem kolem nás. Při tréninku sčítání je například možné místo příkladů v učebnici využít balíček kartiček pokémonů. Při zdánlivě nudné látce o nerostech zase vyrazit na výlet do lesa a poznávat kameny. Kdo jiný než rodič, který zná své dítě nejlépe, mu dokáže přiblížit učební látku na příkladu toho, co dítě baví.
UKAŽTE, ŽE SVÉMU DÍTĚTI DŮVĚŘUJETE
Aby se dítě do školy těšilo a mělo chuť získávat nové vědomosti, potřebuje cítit, že za ním rodiče stojí. Že ho podporují a věří v jeho úspěch, i když se mu třeba zrovna nedaří. Je třeba dávat dětem svou podporu najevo, a je nutné se přitom vyvarovat toho, aby skrze ně rodiče prosazovali své vlastní ambice a cíle. Mnohem efektivnější je poznat jejich silné stránky nebo zájmy a dále je rozvíjet.
Věřit ve své dítě je podstatné také ve chvíli, kdy se rozhoduje o své budoucnosti. Rodič je v takové chvíli v roli průvodce, který dítěti představuje možnosti a další kroky, které k nim vedou. Zároveň ale nerozhoduje o tom, kterou cestou se dítě vydá. Je totiž důležité, aby potomek s pomocí rodičů sám došel k tomu, jakému oboru nebo práci se chce skutečně věnovat.
KONFLIKTY ŘEŠTE S ROZVAHOU A KLIDEM
O tom, jak se dítě do školy těší, nerozhoduje jen učební látka, ale také kolektiv a vztahy s ostatními dětmi nebo s učiteli. Pro budoucí zájem dítěte chodit do školy je podstatné, aby rodiče v případě, že má jejich potomek ve škole problém se svými vrstevníky nebo pedagogy, zkrotili své emoce a s chladnou hlavou hledali způsob, jak nastalou situaci v klidu vyřešit.
V první řadě je třeba dítě ujistit, že společně uděláme všechno pro to, aby ve škole bylo zase fajn. Následně je vhodné sejít se například s třídní učitelkou, bez křiku nebo obviňování problém představit a ptát se, jak ho může škola spolu s rodiči řešit. Je třeba dítěti vysvětlovat, jak se situace vyvíjí, a budovat v něm tak pocit bezpečí a péče. Pokud totiž tyto pocity chybí, mozek se bude jen těžko soustředit na učení nebo vysílat impuls k tomu, aby se dítě do školy zase těšilo.
MYSLETE NA TO, JAK DOMA MLUVÍTE O ŠKOLE
My jsme taky neměli školu rádi, ale nějak jsme to přežili. Právě takovým prohlášením je třeba se vyvarovat. Když se před dítětem o škole mluví jako o nutném zlu, které je třeba jen přetrpět, tak lze jen těžko očekávat, že si ke škole vytvoří pozitivní vztah a bude se do ní těšit. Je naprosto pochopitelné, že spousta rodičů nemá na školy ty nejlepší vzpomínky, ale rozhodně není správné přenášet tyto pocity i na děti.
Při výchově a výuce dítěte jsou škola a rodiče partneři. A jejich partnerství bude fungovat při spolupráci obou stran, kdy má dítě jasnou představu o tom, jak jsou nastavená pravidla. Určitě nepomáhají ani situace, kdy je dítě svědkem konfliktu mezi rodiči a pedagogy. Pocit bezpečí a jistoty mizí, a i když dítě předtím s pedagogem samo nemuselo mít problém, po takovém incidentu ho může začít vnímat.
Čtěte také:
https://www.maminka.cz/clanek/ceske-deti-se-do-skoly-netesi-jak-muze-pomoci-rodic-radi-odbornice
