Stáže Step by Step ČR patří mezi oblíbené vzdělávací aktivity, během nichž se pedagogové mohou inspirovat u svých kolegů v zahraničí. Dánské školství je velmi blízké principům programu “Začít spolu”, a tak jsme za posledních 5 let hned třikrát navštívili dánské školky. Za tu dobu jsme si všimli, že téma wellbeingu je tu akcentováno velmi výrazně. Proto se s vámi chceme podělit o inspiraci ze zahraničí.
V žebříčku nejšťastnějších zemí světa se Dánsko pravidelně umisťuje na nejvyšších pozicích. Žebříček vychází z mnoha faktorů, jako je například průměrná délka života, hrubý domácí produkt, míra korupce ve veřejných institucích, sociální podpora či míra svobody při důležitých životních rozhodnutích. Podle Johna Helliwella, spoluautora publikace World Happiness Report 2023, přistupují země na vrcholu žebříčku ke společenským otázkám jinak než ostatní státy. Posláním každé instituce by údajně mělo být, aby přispěla, co to jen jde, k lidskému blahobytu a štěstí. Během našich návštěv jsme nahlédli pod pokličku dánského školství.
S dánským školským systémem mám osobní zkušenost. V roce 2004 jsem strávila jeden semestr na specifickém typu dánské střední školy – højskole na ostrově Fyn. Byly to jedny z nejšťastnějších měsíců mého života, které pro mě změnily mnohé. Ocitla jsem se v úplně novém prostředí, kde jsem nikoho neznala, což pro mě bylo zpočátku velmi těžké. Díky tomu jsem měla i problém komunikovat. Zároveň jsem ale zažila velikou podporu, která mi pomohla stát se velmi brzy plnohodnotnou součástí komunity. Moje zkušenost byla taková, že Dánové vás málokdy odmítnou. Vždy byli ochotní pomoci, často takovou formou, abych si ve výsledku dokázala poradit sama. Vždy vás podporují, dokážou vyzdvihnout vaše silné stránky a ocenit. Díky tomu jsem se cítila přijatá a v naší skupině asi 30 studentů a našich učitelů velmi rychle vznikla sounáležitost. V Dánsku dbají na to, aby každý měl své místo a cítil se potřebnou součástí celku. Do té doby jsem v českém prostředí nic podobného nezažila a troufám si tvrdit, že mě tato zkušenost velmi pozitivně ovlivnila na celý život především osobnostně.
Tuto moji předchozí zkušenost potvrdily i naše výjezdy s českými pedagogy a návštěvy školek a základních škol. Linka, která se táhne celým systémem, je vzdělávání ovlivněné perspektivou dítěte a téma wellbeingu, které je v Dánsku všudypřítomné. Jak to v dánských školkách vypadá a jaké principy jsme tu vysledovali?
Na rozdíl od českého systému jsou tu běžné jesle. Každá školka, kterou jsme navštívili, měla jednu třídu pro děti od 0 do 3 let. Děti jsou v jeslích zpravidla od 10 měsíců věku. Celou dobu je kladen velký důraz na to, aby se každé dítě cítilo v bezpečí a přijaté, aby mělo své místo ve skupině a mělo pocit, že do prostředí, ve kterém tráví hodně času, patří. Bere se hodně ohled na individuální potřeby. Byli jsme třeba svědky toho, jak učitelka vzala během venkovních aktivit 4 děti zvenku do třídy. Ředitel nám vysvětlil, že mají nižší práh citlivosti na delší pobyt venku ve větší skupině a mají pak tendenci být rozrušené a divoké. Učitelka je tedy vzala dovnitř a nabídla jim na výběr ze dvou činností, aby se zklidnily.
Obecně využívají velmi málo hraček, během období covidu prý zjistili, že je to opravdu lepší bez nich. Protože museli pořád všechno desinfikovat, strčili to prostě do sklepa a většinu času trávili venku. Začali pozorovat, že děti se mnohem lépe soustředí, spolupracují, jsou zvídavější, vynalézavější a taky spokojenější. Občas teď vytáhnou ze sklepa jednu krabici, děti si hračky užijí a pak je zase obměňují. Na pobyt venku je tu celkově kladený velký důraz. Každá školka měla výbornou zahradu, vždy částečně neupravenou s různými skrýšemi, lesíky a bunkry, terén byl hodně členitý a tedy i přirozeně podnětný. Spousta vybavení nepodléhá žádné certifikaci, jak jsme zvyklí u nás. Také se nepřizpůsobuje dětem ve smyslu malých židlí apod., spíše se upravuje dospělácký nábytek tak, aby ho pohodlně mohly používat děti, tzn. z jedné strany stolu se například přidá stupínek, aby u něj mohly děti pohodlně pracovat. Na nepořádek, který se přinese zvenku, se během dne moc nehledí. Důležitější jsou jiné věci. Ptali jsme se, zda rodičům vadí, že děti chodí domů špinavé. Prý naopak, pokud nejsou špinavé, rodiče se vyptávají, zda bylo všechno v pořádku a zda bylo dítě dostatečně venku.
Děti jsou podporovány, aby více zkoumaly všemi smysly, třeba i hmatem. Mají možnost kdykoli jít ven nebo se vrátit dovnitř. Různě se prolínají, navzájem se navštěvují, učitelky a učitelé si vypomáhají. Děti jsou tak zvyklé na všechny dospělé, kteří se ve školce pohybují, a nebojí se kohokoli oslovit. Složení tříd se sice většinou uzpůsobuje podle věku, ale i podle toho, jak spolu děti vycházejí a jak si rozumí s konkrétními dospělými. Mají většinou dost svobody ve výběru toho, čemu se budou věnovat. Společné dopolední aktivity mají, ale není výjimkou, že se pohybují individuálně po školce. V jedné měli i postýlku na odpočinek kohokoli a kdykoli během dne. Dbá se na to, aby děti věděly, co a jak se bude během dne dít a s kým budou trávit čas pomocí různých tabulí a vizuálních pomůcek.
Děti často pracují s ohněm, vaří na něm jídlo nebo dokonce zpracovávají společnou úrodu, sekají dříví, ořezávají větve nožem, lezou a šplhají po výškách – tedy věnují se aktivitám, které jsou typické spíše pro naše “lesní školky”. Jsou podporované, aby objevovaly, učily se zacházet se svým tělem a přebíraly zodpovědnost za svá rozhodnutí. V jedné ze školek si při naší květnové návštěvě děti budovaly skrýše a bunkry z vánočních stromků, které na žádost školky poskytli rodiče. V jiné byl oblíbeným prvkem zahrady obrovský vykotlaný kmen stromu. Obecně se tu hodně dává důraz na práci s tělem, učení se i skrze tělo a vývoj motoriky v přirozených činnostech. Ředitel jedné ze školek nám řekl, že v severských zemích se prý traduje jedno pravidlo: lepší díra v hlavě, než díra ve vývoji. Je to nepochybně trochu nadsázka, ale opravdu jsme viděli, že tu dospělí dávají dětem mnohem víc důvěry, že něco zvládnou, než jsme u nás zvyklí. To vede k velké samostatnosti. Přitom se ale plně respektuje individuální tempo a potřeby. Tenhle aspekt převažuje nad výkonem nebo počtem aktivit. Pohoda, klid, důvěra. Učitel, který pozoruje a je k dispozici, ale netlačí.
Školky jsou obecně velmi jednoduše zařízené s minimem nábytku a vybavení. Vnitřní prostor nebývá velký, využívají se sklápěcí stoly atd. Obecně si v Dánsku nepotrpí na nějaký přílišný a na odiv dávaný luxus a přebytek čehokoli. Zaujalo nás třeba i to, že záchůdky mají jednoduché přepážky, aby děti měly soukromí. Velký ohlas měly u naší výpravy akustické panely. Všimli jsme si, že všechny stropy jsou pokryté dřevotřískovými deskami a zjistili jsme, že je to standardní opatření proti hluku, opět kvůli tomu, aby dětská nervová soustava nebyla vystavována přílišnému množství rušivých podnětů. Při naší druhé stáži to byl veliký aha moment a Dánové byli velmi překvapení, že nad tímto jednoduchým opatřením tak žasneme.
Naším hlavním průvodcem je během stáží Peter Bendix Pedersen, předseda dánské asociace svobodných škol v Dánsku. Díky němu jsme měli možnost zblízka se seznámit s tímto specifickým typem dánských škol, které jsme také navštívili. V těchto školách je obzvlášť kladený velký důraz na svobodu, která ale musí jít ruku v ruce se zodpovědností. Všude jsme viděli přístup, kdy se vychází z perspektivy dítěte a toho, co je důležité pro jeho vývoj, ne pro dospělé. Školky a školy tu nefungují jako příprava na povolání, ale jako instituce, které mají za úkol děti podpořit ve zvídavosti, schopnosti inovativního a kreativního přemýšlení nebo budování odvahy a testování hranic svých dovedností. Jak nám Peter řekl: Dánsko potřebuje, aby jeho občané byli odvážní, inovativní, kreativní a dokázali myslet mimo “škatulky”. Aby byli svobodní, spokojení, ale přitom zodpovědní za sebe i za to, jak se daří celku.
Proč tomu tak je nám odhalila paní Heather Dawn Johanssen z univerzity UCL v Odense, jejíž návštěva pro nás v roce 2021 byla velkým zážitkem. Řekla nám: „Dánsko má velmi omezené nerostné bohatství, ale naše bohatství jsou lidé, do kterých investujeme.“ Zároveň doplnila: „Pro nás není wellbeing luxus, pro nás je to způsob života.“ Všechno, co jsme viděli v dánských školkách, se nám tak na univerzitě hezky spojilo do uceleného obrazu. Podobné principy jsou navíc zachované i na vysokých školách. Zázemí místní pedagogické fakulty nás ohromilo, studenti tu měli k dispozici například obrovský ateliér, PlayLab, který měl simulovat prostředí školky nebo velké venkovní zázemí s ohništěm a nářadím, kde studenti dělali a prožívali to, co děti během běžného dne ve školce. Teorie se tu na každém kroku prolínala s autentickou praxí.
„Dánsko má velmi omezené nerostné bohatství, ale naše bohatství jsou lidé, do kterých investujeme. Pro nás není wellbeing luxus, pro nás je to způsob života.“
Heather Dawn Johanssen z univerzity UCL v Odense
Dánové hodně pracují na posílení individuální osobnosti, sebedůvěry a svobody, ale zároveň kladou důraz na spolupráci a fungování v rámci komunity, což je v celém systému vzdělávání i v celé společnosti hodně cítit. Je pro ně důležité, aby každý věděl, že je součástí celku a že je vítán.
Předseda celostátní asociace, který jedná s ministry a setkává se s dánským princem, nám vařil kávu, ředitel jedné školy nás přivítal v zástěře a pomáhal nám servírovat jídlo. Než jsme pochopili, že je to ředitel, spousta lidí mu stihla pochválit oběd. Nikdo si na nic nehraje, všichni jsou ochotní a milí, vždycky připravení pomoci, rádi sdílejí to, co dělají. Také cizinec si připadá přijatý a jako někdo, na kom záleží.
Při naší poslední návštěvě nás před odjezdem čekalo překvapení v podobě pozvání na návštěvu od našeho hlavního dánského průvodce Petera. Vypravili jsme se za ním na jih ostrova Fyn do jeho letního domu, kde nás velmi mile přivítal a pohostil i spolu s manželkou. Dánové si hodně potrpí na společné zpívání, ve školách mají pravidelné ranní meetingy se zpěvem, který opět využívají k posilování všeobecné pospolitosti. Naše paní učitelky se rychle chopily piana a společně jsme zazpívali našim hostitelům pár českých písniček. Pak jsme u krásného výhledu do krajiny s mořem opět mluvili o dánském konceptu wellbeingu a o tom, čím to je, že jsou Dánové na předních příčkách nejšťastnějších národů světa.
Řeč přišla ale i na odvrácené stránky wellbeingu a dánského systému a na výzvy, se kterými se dánská společnost vypořádává. Peter mluvil o tom, že i u nich v posledních letech sledují nárůst tzv. „generace sněhových vloček“ – tedy dětí, které jsou citlivější než je obvyklé, a nejsou často schopné řešit běžné výzvy a překážky, většinou v důsledku působení příliš protektivních rodičů. Vlivem sociálních médií si prý také všímá, že mladí lidé ztrácí ochotu přijímat rozdílné názory a diskutovat nad odlišnými stanovisky. Období covidu i tady přineslo trhliny v psychickém zdraví především teenagerů a mladých lidí. Peter také citoval jednoho dánského autora, který upozorňuje na to, že dítě potřebuje mít milující matku, která ho obejme, podpoří a pofouká bolístku, ale také motivujícího a silného otce, který z rozbitého kolene nedělá vědu a podporuje děti v tom, aby objevovaly a zkoumaly dál, odvážněji a na vlastní pěst. Ideální by pak samozřejmě bylo, aby děti oba tyto principy zažívaly nejen doma, ale i ve škole. A z našeho pohledu se toto alespoň v těch školách a školkách, které jsme měli možnost navštívit, dařilo. Do jaké míry je to dané i tím, že v dánských pedagogických sborech je větší zastoupení mužů a na učitele připadá menší množství žáků než u nás, se nicméně můžeme jen domnívat. Shodli jsme se, že pojem wellbeing, to je dánské školství i Dánsko jako takové.
Autorka textu: Mgr. Markéta Švecová, projektová koordinátorka SbS ČR
