Většina žáků devátých ročníků základních škol má za sebou nejen psychicky velmi náročnou jednotnou přijímací zkoušku (dále “JPZ”) na střední školu. Jejich rodiče i vyučující jim v tom ve větší nebo menší míře pomáhali a podporovali je. Způsoby a dostatečnost podpory ze strany škol, včetně zajištění wellbeingu ve škole, jsou v posledních měsících intenzivně diskutovány.
O čem se ale debatuje málo (nebo vůbec), a přitom se týká velké skupiny studujících, je situace těch, kteří jednotnou přijímací zkoušku nekonají.
My na tyto žáky a žačky zapomínat nechceme, proto nyní přinášíme pohled České školní inspekce prostřednictvím Dany Pražákové a v následujících měsících se tématu ještě budeme dále věnovat.
V poslední zprávě z testování Tematická zpráva – Vyhodnocení výsledků vzdělávání žáků na úrovni 5. a 9. ročníků ZŠ vyplynula souvislost mezi socioekonomickým statusem žáků a jejich výsledky ze zadaných testů. V České republice jsou rozdíly mezi výsledky žáků s vyšším a nižším socioekonomickým statusem vyšší než v jiných zemích a zároveň právě z důvodu zázemí žáků existují mezi školami výrazně vyšší rozdíly. Zároveň víme, že na učební obory bez maturitní zkoušky nastupují žáci s nižším socioekonomickým statusem.
Nyní upozorňujeme na další faktory, které také poměrně výrazně odlišují skupiny žáků konajících a nekonajících JPZ. Za tímto účelem jsme provedli porovnání odpovědí testovaných žáků devátých ročníků ZŠ, které se týkaly vztahu ke škole a pocitů, které v ní zažívají. První skupinou pro porovnání byli žáci, kteří deklarují pokračování studia na gymnáziích a druhou skupinou byli žáci, kteří plánují absolvovat střední odborné vzdělání s výučním listem. Konkrétní dotazy směřovaly k tomu, zda se žáci těší na výuku a na spolužáky, porovnávána byla rovněž frekvence pocitu únavy a strachu ve škole.
Ve všech případech vyšlo, že se lépe a pozitivněji cítí první skupina žáků. Žáci, kteří se hlásí na učební obory, kam se JPZ nekonají, ve škole pociťují strach a únavu častěji než žáci, kteří směřují na gymnázia. Konkrétně pocit strachu zažívá 28 % žáků plánujících pokračovat ve studiu v učebním oboru (často 14,5 % a každodenně 13,6 %). Podíl žáků, kteří plánují studovat na gymnáziu a zažívají strach ve škole, je oproti budoucím učňům nižší (často 12,6 % a každodenně 9,5 %). Je tedy třeba zamýšlet se nad příčinami stojícími za vnímáním strachu, a to zejména u žáků, kteří míří na odborná učiliště.
Podobný trend sledujeme také u pocitu únavy. Z dostupných dat plyne, že každodenní únavu pociťuje o 5 % více žáků, kteří plánují pokračovat v učebním oboru (41,3 %) oproti žákům, kteří se plánují dále vzdělávat na gymnáziích (36,4 %).
Celkový stav wellbeingu žáků dokreslují odpovědi na otázky, které zjišťovaly četnost, s jakou se žáci těší do školy. Často nebo každý den se těší na spolužáky 64,8 % budoucích gymnazistů (zbývajících 27 % jen někdy, 8,2 % nikdy). Zatímco u budoucích učňů je to jen 51,2 % (zbývajících 36,5 % se těší na spolužáky jen někdy, 12,3 % nikdy). Celá polovina žáků směřujících na učební obory se v podstatě nikdy netěší na to, co se bude ve škole učit, zatímco u žáků směřujících na gymnázia je to “pouze” 29,6 %.
Co nám to napovídá?
Co s touhle situací můžeme dělat?
Co z toho, co se s tím dá dělat, je na straně vyučujících a co je na straně společnosti jako celku?
Tyto a další otázky si v následujících měsících budeme určitě klást my a doufáme, že i další aktéři a aktérky ve vzdělávání. Pokud vás na ně napadají odpovědi, napište komentář a pošlete nám jej na e-mail nika.mazanikova@partnerstvi2030.cz. Rádi jej zveřejníme na našem webu a sítích.
Tematická zpráva – Vyhodnocení výsledků vzdělávání žáků na úrovni 5. a 9. ročníků ZŠ
Autorkou textu je Ing. Dana Pražáková, Ph.D.
